Vnitřní vesmír

Vnitřní vesmír představuje soubor krychlí, které reprezentují pět zastavení při průchodu hmotou až do absolutního vymizení její strukturální podoby. Soubor zobrazuje dějovou linii, přenesenou do pěti stejných výřezů, které vychází ze závislosti na interpretačních možnostech jak výtvarníka, tak technologiích své doby. Jde o materiálovou proměnu, spojující tradiční sochařské postupy se současnými digitálními technologiemi.
Inspiračním zdrojem pro koncepci tohoto polyptychu byl film Mocniny deseti Charlese a Ray Eamesových z roku 1968. V tomto krátkém filmu je divák kontinuálním vzdalováním se a následným přibližováním proveden vesmírem a mikrosvětem ve vyznačených desetinásobných intervalech. Stejného principu je použito v této práci. Na sebe navazující objekty jsou tedy desetinásobky předchozí zvětšeniny dřevní hmoty, kde se struktura vyvíjí podobně jako v dramatickém žánru.

Expozice
Průnik hmotou začíná v reálném světě, zastoupeném první ohořelou kostkou dubového dřeva. Dřevo zde představuje základní stavební prvek, který také udává dějovou koncepci díla. Jeho bohatá proměnlivost vytváří prostor pro zpracování jednotlivých částí, přičemž ohořelá struktura sjednocuje celkový výraz souboru.
Konflikt
Po materiálovém úvodu následuje druhá krychle ve formě ručně modelované struktury. Zde ještě není zcela znám její obsah. Krychle je vymodelována pomocí přímých vjemů a fotografií a zvětšena klasickými modelovacími postupy. Vznikl tak určitý konflikt mezi původní, reálnou hmotou a vlastním zpracováním, znemožňující další průnik do nitra hmoty.
Vyvrcholení
Tato hmota je odhalena až ve třetím, prostředním objektu. Představuje vyvrcholení, kde se odehrává nejdramatičtější strukturální proměna celého souboru. Ačkoli se formálně lehce navrací k podobě ve skutečném měřítku, další detail už může být jen ořezán.
Peripetie
K této fázi jsem dospěl ve čtvrté krychli, kde se struktura začíná vytrácet a její celkový obraz je abstrahován. Abstrakce je zde využito jako určitého mezníku, vytvářejícího spojovací článek mezi absolutním vymizením struktury a její předchozí proměnou.
Katarze
Pátá, poslední krychle je tedy jakousi katarzí – čistou hmotou, která svojí geometrickou formou dává předpoklad k začátku stavby zcela jiné hmoty. Je základním stavebním prvkem, postrádající sebemenší informaci o jejím metafyzickém původu.

Technické řešení
Zatímco první kostka je vytvořena z jednoho kusu opáleného dubového dřeva, druhá krychle byla vymodelována do hlíny a odlita do sádry, v níž byly dotvořeny jemné detaily. Třetí krychle je průsečík mezi tradičním modelováním a současnými technologiemi. Ve spolupráci s firmou Tescan byla elektronově nasnímána ohořelá struktura dřeva, která byla následně použita pro modelaci ve 3D software a vytištěna metodou Rapid Prototyping.
Čtvrtý objekt v řadě byl rovněž nasímán elektronově a poté odlit ze sádry přímo do polystyrenové formy. Ta byla po odlití vyleptána rozpouštědlem. Poslední, minimalistický objekt, je rovněž sádrový odlitek.
Sádra zde vytváří zvukovou i materiálovou atmosféru. Její křehkost souvisí s nestabilitou ohořelého dřeva zatímco zvuk se přibližuje kovové atmosféře grafitu, použitého ke sjednocení celého souboru, vycházejícího z mikroodlesků spálené dřeviny.